Starší kamarádka

Není to můj nápad psát o starší dámě, se kterou já, o trochu mladší, udržuji kamarádský vztah. Pozor, nemyslím rozhodně bližší přátelský, ale normální kamarádský. Proč se chci věnovat tomuto tématu? Jednak jsem četla celkem fajn článek o starších kamarádkách, ale i já jsem takovou kamarádku měla. O osmnáct let starší Alenku, o asi sto dvacet kilometrů žijící dál ode mne, takovou, se kterou jsem se viděla tak dvakrát do roka, se kterou jsem si netelefonovala, nepsala, přesto jse ji vždycky "měla". Asi se budete ptát, co že je to za kamarádku. Prostě Alenka byla báječná "baba", taková, co měla šmrnc, a taková, co byla vždycky "od huby":   

Alenku jsem poznala na diskotéce. Ona seděla v recepci hotelu, kde se ten bujarý večer konal. Ve svých třiceti letech jsem doháněla, co jsem díky své  blbosti zameškala v opravdovém mládí. Vždycky jsem se ráda bavila, nikdy jsem nepřepískla hranici únosnosti, prostě prý jsem vždycky moc přemýšlela. Mimochodem mi to říkali všichni muži, se kterými jsem se kdysi sblížila. Nyní ne, protože jsem se já, trouba, plně oddala své dceři a své škole a svému psaní a svému "já".

Rozhodla jsem se k tomu ne zcela dobrovolně, ale dohnána celou řadou okolností. Vždycky ale při mně Alenka stála, když ne přímo u mě, tak rozhodně jsem cítila, že stačí sednout na vlak, anebo jí zavolat, a jsme u sebe a já budu mít nejen svůj sloup pomyslně, ale i přímo skutečně vedle sebe. 

Alenka byla se mnou vždycky při mých eskapádách. Teď jsou v oblibě grafy, a tak jimi zaznamenáno, by byl můj život jedním velkým vlnobitím. Nahoru a dolu, výše a ještě níže. Vždycky jsem se ale vyškrábala k té správné čáře prostřední a díky Alence se posledních několik let na ní celkem držím. Někdy sice musím zadržet dech, abych se neutopila, ale za ty roky mám plíce náležitě vypracované. Jsou zvyklé na hloubku i na řídký vzduch. Prostě dýchám, tedy žiji. 

Nyní je Alenka fakt daleko. Asi nejdál, jak může být. Vzpomínám a nezapomenu. Stále je se mnou a stále slyším ta její slova. jako: na to se "vyprdni", to ti nestojí za trápení, měj se ráda", kup si to, miluj sebe a miluješ tak i ostatní. (Omlouvám se za případné gramatické chyby, ale v tento moment jsem neřešila uvozovky. Tato poznámka je určena takovým kritikům pravopisu, jakým jsem i já.) 

Naučila jsem se mít sebe ráda. Koupím si, když něco chci, jedu kamkoli, kam se mi zachce, píšu, kdy se mi chce psát a o čem se mi chce psát, ale nezapomínám stát oběma nohama na zemi. Při lezení se doporučuje, držet se třemi končetinami, ta čtvrtá tě posouvá. Tak se snažím i já držet aspoň dvěma, protože jsem zjistila, že celkem udržím rovnováhu, i když se držím jen "dvěma".

Alenka mi chybí, a tak se rozhlížím, jestli nenajdu nějakou další Alenku. Jsem si vědoma, že takovou druhou už ne, přesto... Anebo že bych já byla pro někoho takovou Alenkou? Že mne to nenapadlo dříve.