Krásné atovky ty za patnáct set. Určitě velké, těžké, s jednou přihrádkou, se spoustou maličkých kapsiček na malinkaté hračky, možná i přihrádka na krabičku a lahev za dvěstě. Nejlepší je, že prvňáček za tou taškou skoro není vidět a že se maminka domnívá, že tu tašku bude mít na celou nižší základku. Vždyť taky něco stála! Pardon - městský úřad. Ale i tak! Omlouvám se za pichlavý sarkasmus. Určitě se každá rodina, zejména ta s více dětmi, pěkně prohne, když musí své ratolesti dostatečně vybavit do školy. I já byla jednou z těch rodin, vlastně jsem jen takovou polorodinou. Sice mám jen jedno dítě, ale jinak jsem úplně sama. Nemám chlapa. Moji rodiče jsou velmi staří. Městský úřad mi nikdy na nic nepřispěl. A já se pak divím, že nejsem na titulce. Že by to bylo tím úřadem?
Nechci rozzlobit žádnou z rodin, které se potýkají se školou a se zabezpečením svých dětí do školy. Dovolte mi jen pár poznámek.
Aktovka mé holčičce vydržela možná rok. Do druhé třídy jsem tašku koupila novou. Teď do čtvrté již v pořadí čtvrtou. Moje dítko není "trhan" a ani nějaké prasátko, ale aktovky fakt nic nevydrží. Jsou velmi neprakticky řešeny, je tedy naprosto zbytečné kupovat nějakou předraženou. Nynější Terčina taška za šest set je úplně skvělá. Lehoučká, se dvěma přihrádkami, pak ještě s jednou velkou dělenou kapsou. Je fakt nádherná. V tašce jsou již napakovány tři penály. Jeden za třicet devět. Každý je určen na něco. Ty velké a těžké penály, hlavně drahé, jsou velmi a velmi nepraktické. Stejně v nich dítě hrabe, stejně do nich háže pastelky bez ladu a skladu. Teď Terka ví, že ve žlutém má pera a náplně, v modrém tužky a gumy a ořezávátko, v zeleném pastelky a ořezávátko. Víc totiž nepotřebuje. K jeji skvělé modro-zeleno-žluté tašce se penály úžasně hodí. Na sváču si Terinka připravila lehoučký, dobře uzavíratelný plastový box za čtyřicet a na pití máme vyzkoušenou plastovou lahev třeba od Jupíku. Praktické, lehoučké a plně funkční.
Nikdy bych takovou tašku za patnáct set už nekoupila. Proč taky? Stejně, i když je taška zdravotně "vymakaná", nikdy není dělaná přesné na míru toho určitého dítěte. Myšlená a spořádaná chůze dítka do školy se většinou změní v úprk, tašky jim po zádech skákají, pak letí (ty tašky) většinou na zem k lavici, sem tam se do nich kopne, někdy (stále o taškách) padnou do bahna, zmoknou, sežehne je sluníčko tak, že místo nádherné oranžové barvy je "vyblitá" podivná. Nejlepší jsou v taškách banány a jiné měkké ovoce. I já se snažím svému dítku balit do školy zdravou sváču. Banán, rajčátka uložím opatrně do krabičky a je to. Jenže se nesmí zapomenout na dávky ovoce a zeleniny ve škole k obědu. Aspoň moje Terka mi školní vitamíny nosí domů. Ve škole prostě tyto příděly sníst nestíhá. Spolužáci jsou přece přednější, než nějaký změklý nahnědlý banán, ne? Většinou večer Terince školní batoh kontroluji. Jistě je pochopitelné, že ne vždy jsem důsledná. Jako pracující matka samoživitelka mi čas někdy nezbývá, a tak pěkně rozpatlaný zapomenutý banán v tašce za šest set, a co víc za patnáct set, nadělá pěknou paseku.
Neradím nikomu, co by měl a neměl svému dítku do školy pořídit. Nezávidím nikomu, že se o něho zajímají média. Nezávidím nikomu, že dostanou přebytky z úřadu na nákup potřebného. Fakt ne. Jen ale přemýšlím, jak to něktěří dělají, že se normální člověk dostane do novin, anebo někam...! A taky přemýšlím, proč se mnozí lidé k této aktivitě být v třeba v novinách propůjčují. Chápu politiky, snad i rádoby herce a zpěváky, ale běžného člověka...?
