Domácí mazlíček - tasemnice

Fuj, to je hnus. Prý nakoupila vajíčka tasemnice a přidávala je dceři do jídla, že prý každá "normální" matka touží mít doma krásku. Já se pomalu v těch "misskách" nevyznám. To je královna světa, Evropy, vesmíru, policajtů, vězeňkyň, ale žádná MISS učitelka. To je ale nedostatek. S tím by se mělo něco udělat!

Být takovou miss, tak bych měla nejen slávu, nový byt, moderátorský post, vychrtlé tělo a možná i nová prsa, ale třeba i nové zvířátko. Nejsem žádná miss a ani už jí nebudu. Možná tak missis, ale to už také asi ne. Snad třeba miss vztekloun, ale ta na trhu také chybí.Třeba se objeví nějaká nová misska a já si ještě na stará kolena budu moci zasoutěžit.

Ani vlastně nevím, jestli bych do toho šla. Ta soutěž je mi nesympatická a místy i trapná. Navíc bych na ni neměla ani řádné rozměry a vlastnosti. Jsem drobná, hubená, ale hlavně nemám tu správnou výšku, drzost a pokoru.

Nevím, jestli bych se uměla na povel smát, anebo plakat, jestli bych mluvila o míru ve světě, anebo plakala nad rozlitým mlíkem, když by to měla být pouze póza. Buď mluvím a dělám, anebo nemluvím a dělám, ale rozhodně bych nemluvila a nedělala.

Moje maminka je krkem rodiny, který hýbe hlavou, tatínkem. Já jsem také krkem, ale i hlavou. Přesto moje maminka byla vždycky rozumná, že mne necpala tam, kam jsem nechtěla, také mi nekupovala zvířátka, která jsem si nepřála. Dovolila mi rybičku, také ptáčka a morčátko. Jako malá jsem chytala žabky a také pulce, ale i žížaly. Žížala byla mým oblíbeným zvířátkem. Jak se nádherně vlnila, když jsem ji chytila za jeden koneček, jestli samčí, anebo samičí, to mi bylo jedno. Svíjela se a lechtala, když se dotkla mojí malinkaté ručky. Nebyla jsem nikdy zvířecí tyrankou, a tak jsem zvířátka pouštěla na svobodu. I kvůli tomu se mnou můj taťka nerad jezdil na ryby, protože jsem každého kapříka pustila. Doma místo smažené rybičky, jsme měli bramboráky. Ale i ty byly mňam.

Tak jsem se dočetla, že je v oblibě nové zvířátko. Tasemnice. Prý si hoví ve střevech a roste a roste a někdy vykukuje ze zadečku a moc šimrá. Prý je to oblíbené zvířátko ambiciózních maminek s malými budoucími misskami. Holčičce maminka místo čokoládového  sypání servíruje vajíčka tasemniček, které se prý v tělíčku celkem rychle zabydlí. A mají se..... (Ne ty holčičky, ale ta zvířátka.) Holčička ztrácí chuť k jídlu, hubne, maminka se raduje.

Před nedávnem jsem potkala svoji spolužačku Lenku, která je stejně takovou zpožděnou maminkou jako já. I ona má na svůj pokročilý věk malou holčičku. Zjistila jsem, jaká jsem hrozná matka. Lenka už totiž má plán, co podnikne s malou Leničkou a jak malé dcerušce připraví skvělou budoucnost. Bude z ní misska. Trochu mně zatrnulo. Hned ze mne vyjelo slovo tasemnice. Lenka si poklepala na čelo. Prý jestli jsem normální, přece by své dítě takto neničila. Lenka se sklonila a začala ve své kabelce něco dlouho a intenzivně hledat. Trvalo jí to. Aby taky ne, protože v takové pořádné dámské kabelce, navíc značkové, se hledají věci velmi a velmi špatně.  Hurá! Našla.

Nechápala jsem. Přece tady si nemůžeme dát nějaký long drink. Koktejlová lžička byla naleštěná, možná stříbrná. Prý jestli si vzpomínám na vizážistu P., který považoval takovou lžičku jako důležitý nástroj budoucnosti. Zejména pro dívky, které touží být štíhlé a stát se miss.

Otočila jsem se k ní ihned zády a přitulila se ke své holčičce. Raději žádnou missku než zvracející "nádheru".