Ivana Odehnalová
Miluji psaní, mluvení a učení, což jsem skloubila dohromady, a tak se mohu plně ve svém zaměstnání plně vyžívat a užívat si.
- Počet článků 49
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 975x
Seznam rubrik
Ivana Odehnalová
Táňo, nerozumím ...
Vypadá to jako vzkaz a divte se, je a taky není. Abych se bála co psát a jak psát a o čem psát, ale na druhou stranu mne těší, že mé "psaní" někdo čte a vlastně že i Táňa čte.
Ivana Odehnalová
Jak zhubnout s pizzou
Nádherné ráno a ještě nádhernější dopoledne. Co lepšího si přát, než procházet se po městě a utrácet. Jedny plavky a jedny plavecké brýle a pak ještě objednat pizzu.
Ivana Odehnalová
Šaty
Visí tam. Nehybně a zoufale. Ztracené mezi ostatními odloženými svršky. Byly nádherné, hedvábné a květované, letní. Pro něho. Na TEN večer chtěla být krásná. Nyní tam visí. Smutně a ztraceně. Někdo otevřel dveře do bytu.
Ivana Odehnalová
Můj obdiv všem, kdo otírá zadky...
Přemýšlela jsem, jak bych tu skutečnost, o které chci psát, nazvala nejlépe. Ale fakt budu psát o tom, jak se otírají zadky a zadečky bez nějakého studu.
Ivana Odehnalová
Miluji tě, prý...
Toužila jsem po lásce a našla jsem ji. Žádnou tu romantickou s květinami a spoustou polibků, ale uprostřed řevu a nekontrolovaného kvílení rodících žen. Já byla jednou z nich, ale ne zase tak stejnou.
Ivana Odehnalová
Ja přežít Disneyland
Moje desetileté dítko si zaslouží hodně prázdninové pozornosti. Aspoň té prázdninové. A prázdniny přizpůsobuji jen jí a jí. A tak hurá do Disneylandu. (To je jsem zase ale vymyslela blbost.)
Ivana Odehnalová
Vražedkyně ze Žďáru
Je mi smutno a mám vztek. Pocity se ve mě perou a nejsem schopna normálně myslet. Co se to vlastně přihodilo a jak se to mohlo vůbec stát. Normálně si sedla k počítači, párkrát klikla, našla, co hledala, pak přijela, ubytovala se, vyspala dorůžova a šla. Po ní spoušť a slzy a smutek a obrovský vztek....!
Ivana Odehnalová
Jk jsem volila
Jasně že jsem šla volit. Odběhla jsem si k nim během nákupu. V tašce kakao, smetanu a oříšky, taky kmín a česnek a zavináče a hurá k volbám. Jak jsem volila, čtěte dále.
Ivana Odehnalová
Starší kamarádka
Není to můj nápad psát o starší dámě, se kterou já, o trochu mladší, udržuji kamarádský vztah. Pozor, nemyslím rozhodně bližší přátelský, ale normální kamarádský. Proč se chci věnovat tomuto tématu? Jednak jsem četla celkem fajn článek o starších kamarádkách, ale i já jsem takovou kamarádku měla. O osmnáct let starší Alenku, o asi sto dvacet kilometrů žijící dál ode mne, takovou, se kterou jsem se viděla tak dvakrát do roka, se kterou jsem si netelefonovala, nepsala, přesto jse ji vždycky "měla". Asi se budete ptát, co že je to za kamarádku. Prostě Alenka byla báječná "baba", taková, co měla šmrnc, a taková, co byla vždycky "od huby":
Ivana Odehnalová
Volte mne! Nelžu...
Jasně, že jsem nejlepší a že nelžu. A když, tak jen maličko. Tak nádherný dnešek, tak perfektní počasí, tak báječná nálada. Rozhodla jsem si ji, náladu, zlepšit poobědovou procházkou. Rozdýchat se a nadýchat se. Město, lidi, vzduch, taky vodu a lesy k životu potřebuji. Každý den vyrážím někam ven, abych si užila. Samozřejmě mám na mysli života a přírody a trochu vzruchu. Takže jsem vyrazila i dnes.
Ivana Odehnalová
I každý "blbec" chce mít maturitu
Opravdu skoro každý chce maturitu a také skoro každý ji dostane. Nechápu to. Za mých mladých let byla maturita "něco"! Získat ji nebylo tak jednoduché. Předně se muselo pilně učit, chodit do školy a také následně předvést patřičné znalosti. Dnes?
Ivana Odehnalová
Tak se u nás pěkně hovoří a zdravě přemýšlí
a"To je ale krabice," zaznělo odkudsi zezadu. Zbystřila jsem a svůj zrak směřovala tím směrem. Uši mi slouží dobře, a tak jsem nepochybovala, že jsem slyšela správně. (To slovo, které jsem slyšela, nebyla krabice, ale jiné, jemu celkem podobné, i když ne příbuzné.) Rychle jsem nevěděla, jak se zachovat. Ignorovat? Vypátrat toho sprostého mluvku a rázně pedagogicky zakročit? Zvolila jsem variantu druhou. Musím přece vychovávat.
Ivana Odehnalová
Burza krachla
Neděste se, anebo jo. Nechtěla bych někomu přivodit žaludeční stresy při pomyšlení, že přijde jen tak mávnutím proutku o své těžce naspořené peníze. Dnes je tomu šest let, kdy v mnohých domácnostech splakali "nad výdělkem". Normálně se v Americe rozhodli, že nepomůžou a že tedy nechají padnout na hubu bratry Lehmannovy.
Ivana Odehnalová
Zase poprava
Děsím se, co mi přinese zase další den. O jakých hrůzách si opět přečtu. Připadá mi, že celý život je jen o katastrofách. Zdá se mi, že se ani neummíme radovat, ani o radostech mluvit. Zajímáme se, co špatného a zlého se událo, a pak jsme schopni o tom dlouho předlouho hovořit. Třeba dnes. Sedla jsem si k počítači a jen tak brouzdala po "světě" a hledala inspiraci do školy. Svým žáčkům hledám informace ze života a pak o nich hovoříme, rozebíráme je po všech možných češtinských stránkách a snažíme se porozumět smyslu textu. Děcka to baví a pro mne to taky není nuda. Ono totiž učit stále jedno a totéž z jedné nepružné učebnice je fakt velká nuda. A tak jsem seděla a hledala a hledala.... Ne nic moc krvavého, ne nic moc komplikovaného.
Ivana Odehnalová
Lidské bestie
Určitě nemohu jinak než reagovat na odpornost, která byla před několika dny spáchána. Chvilku jsem otálela, zda se mám k tomu obrovskému neštěstí vyslovit. Mé konečné rozhodnutí bylo jasné. Reaguji na tuto odpornost a říkám, nyní píšu, že lidské bestie jsou mezi námi a že se musíme všichni snažit jejich možné činy minimalizovat, vymýtit a hlavně ty zrůdy zlikvidovat.
Ivana Odehnalová
Zase ty volby
Nezajímají mne, protože stejně to bude jinak, než si běžný občan přeje. I když se samožejmě hovoří, že lidi volí a že lidi rozhodnout, tak tomu nevěřím. Nevěřím ani tem "kecům", na které nás kandidáti lákají a škemrají od nás náš hlas.
Ivana Odehnalová
Papírová válka
Fakt se na to vykašlu. Každý rok houšť a houšť. A to máme šetřit lesy. Kdo ale šetří mne? Připadám si, že už skoro nemám čas na učení, že spíše píšu, tvořím tabulky a grafy, stále něco obhajuji a předělávám, takže znovu sepisuji a tvořím další tabulky a tabulky. Prostě děs!
Ivana Odehnalová
V roli debilního žáka
Tím samozřejmě nechci napsat, že žáci jsou jen debilní, stejně ani není mým záměrem se vyjadřovat vulgárně. Jen jsem chtěla využít bohatou slovní zásobu češtiny, abych vyjádřila co nejlépe a nejvýstižněji svoje pocity v roli žáčka z dvoudenního povinného školení. Už bych do lavice nechtěla. Fakt ne, ale přesto bych doporučovala všem učitelům a rodičům se na několik dní vrátit zpět na tvrdou židličku a poslouchat výklad, který je často přednášen zcela neznámou češtinou.
Ivana Odehnalová
Už vím, jak se dostat na titulku. Koupím aktovku za patnáct set...
Krásné atovky ty za patnáct set. Určitě velké, těžké, s jednou přihrádkou, se spoustou maličkých kapsiček na malinkaté hračky, možná i přihrádka na krabičku a lahev za dvěstě. Nejlepší je, že prvňáček za tou taškou skoro není vidět a že se maminka domnívá, že tu tašku bude mít na celou nižší základku. Vždyť taky něco stála! Pardon - městský úřad. Ale i tak! Omlouvám se za pichlavý sarkasmus. Určitě se každá rodina, zejména ta s více dětmi, pěkně prohne, když musí své ratolesti dostatečně vybavit do školy. I já byla jednou z těch rodin, vlastně jsem jen takovou polorodinou. Sice mám jen jedno dítě, ale jinak jsem úplně sama. Nemám chlapa. Moji rodiče jsou velmi staří. Městský úřad mi nikdy na nic nepřispěl. A já se pak divím, že nejsem na titulce. Že by to bylo tím úřadem?
Ivana Odehnalová
Je to vražda! Prý...
Určitě i vás zaujal případ z Rumburku. Nebudu zde popisovat, co se stalo, jak se stalo a proč se stalo, protože to nevím. Jen jsem o tomto případu četla, slyšela a povídala si v práci, ale víc nic. Nevím, nebudu se domnívat. Jen se vyjádřím. Mnozí ví, anebo pochopili z mých předchozích článků, že jsem učitelkou na zdravce. Na škole opravdu šťastná a "učitelovat" mne baví. Neučím nic o krvi a taky kosti jdou mimo mne, také neučím umývat pacienty, krmit je, anebo měřit tlak. Injekce neumím aplikovat, tedy ani to neučím. Ale i tak se mne zdravotnická témata velmi dotýkají.
| předchozí | 1 2 3 | další |
